Daniel Pennac: Kamo a já

25. únor 2015 | 10.00 |

Kamo a jáA nezapomínejte, že mít představivost ještě neznamená blábolit nesmysly!

Knížka Kamo apůvodně vyšla jako první díl kamovské série. Daniel Pennac však později vydal prequel Kamo. Nápad století, který se odehrává o rok dříve, a tak se Kamo a já posunul na druhé místo.

Kamo a jeho kamarád, vypravěč příběhu, jehož jméno se nikdy nedozvíme, nyní chodí na druhý stupeň. Sice tu chybí dvě sympatické postavy z prvního dílu - učitel Margerelle a Máří Majda - ale to je zcela vyváženo tím, že se setkáme se skutečným učitelem Crastaingem (!) a poznáme jeho vášeň pro slohové práce.

Vážně! Opravdu nám zadal tohle téma! Popište zahradu vaší tetičky! Kamo a já jsme zůstali následující sobotu po škole: já mám zahradu, ale bez tetičky, Kamo má tetičku, ale ta zas nemá zahradu. S Crastaingem si totiž člověk nemohl jen tak vymýšlet; mával pak vaší písemkou nad hlavou a vřeštěl:
"To není dílo fantazie, vy nešťastníku, ale bohapustá lež!
Někdy ještě dodával:
"Hmm... jak je mi líto vaší matky!"

Tentokrát se však Crastaing překonal a zadal třídě takové téma, že z toho žáci začnou padat jako mouchy.

Jen akutní crastaingitida - děcka umírají hrůzou, toť vše.

Při vší úctě k dr. Grappeovi, školnímu lékaři  - možná je za tím ještě něco jiného. Ale to už si přečtěte sami.

Druhá knížka kamovské série je minimálně stejně dobrá jako ta první. Myslím si, že málokterý autor umí tak brilantně snoubit humorné s vážným. Závěr příběhu, kdy se odhalí příčiny Crastaingova nesnesitelného chování, není vůbec banální ani protivně mravoučný, jak bývá v literatuře pro děti často zvykem.

I tento díl doprovodil ilustracemi mladý český výtvarník Tadeáš Kotrba. Většinu z nich si můžete prohlédnout na jeho internetových stránkách.

Probudil jsem se uprostřed jakéhosi víru. Probudil jsem se, jako když člověk náhle změní názor, jako když se vynoří ze studně, přitahován čočkou světla na hladině. Napadlo mě: "Jsi na dně studně a nahoře je nebe. Vyplav nahoru! Nahoru! Ještě výš! Ještě!" Ale čočka světla se zdála nedosažitelná. Cestou nahoru jsem se dusil, a jak... Vzduchu stále ubývalo... podél zářících stěn proudily strašnou rychlostí hrozny oslnivých bublinek... jsou rychlejší než ty...utopíš se, než se dostaneš ke světlu, utoneš a zemřeš a vrátíš se tam dolů, kde je všechno tak černé... černé a studené... Rozháněl jsem se rukama i nohama, prohýbal jsem se v bedrech, plaval jsem jako člověk i jako delfín... pochytat ty bubliny... předehnat je...dostat se na hladinu dřív než ony... ano...ještě trochu napnout síly... konečně jsem ten prosvícený papír prorazil... vylétl jsem ven na vzduch, voda ze mě jen crčela a plíce mi hořely. Slunce se mě zmocnilo v letu, jeho paprsky mě přibily k zemi a já tak zůstal, oslněný a třepetající se jako motýl vylovený na poslední chvíli záchrannou síťkou.

   Kamo a já

   Daniel Pennac

   (Kamo et moi, 1992)

   Přeložila Alena Jurion

   Ilustroval Tadeáš Kotrba

   Meander 2012

   Edice Modrý slon

   70 stran

   ISBN: 978-80-87596-10-4

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře