Jaroslav Rudiš & Jaromír 99: Alois Nebel

15. leden 2015 | 10.00 |
› 

Bílý Potok   Hlavní nádraží   Zlaté Hory

Komiksová trilogie Alois Nebel poprvé vyšla v letech 2003 - 2005 a od té doby získala statut kultovního díla. Dočkala se skvělých recenzí, opakovaných vydání a byla přeložena do několika jazyků. Na původní komiks navázaly stripy, které vycházely postupně v několika časopisech a později byly rovněž vydány knižně. Alois Nebel byl také uveden jako divadelní hra a v roce 2011 měl premiéru stejnojmenný film, který doprovázela mohutná mediální kampaň (jednu dobu se člověk pomalu bál otevřít konzervu rádio, aby na něj nevyskočil Václav Neckář s písní Půlnoční, přestože do Vánoc bylo ještě daleko).

Není tedy divu, že když jsem se letos v létě rozhodla, že se s p. Nebelem konečně seznámím, měla jsem velká očekávání.

Jestli byla naplněna? Z velké části ano, i když komiks samozřejmě není dokonalý. Ale co je na tomhle světě dokonalé?

Postava Aloise Nebela je skvělá. Blázen do železnice, jehož snem od dětství bylo stát se výpravčím, což je také to jediné, co se mu v životě splnilo. Starý mládenec (Říkám si, že ta pravá ženská možná ještě přijde). V jádru velký dobrák, ale obvykle pasivní. Vlaky a práce (což u něj znamená totéž) jsou pro něj všechno.

Alois Nebel

Když si potřebuje pročistit hlavu, zavře se na WC a čte si staré jízdní řády.

Čtení v řádech mě hrozně uklidňuje, vždyť vlaky jezdí furt stejně. Minutu sem, minutu tam, to na dráze nehraje roli. Jenom lidi se v těch vlacích mění, jak jdou roky. A to je právě ta krása jistoty, že je všechno furt stejné, teda až na lidi. Lidi mizej a zase přicházej.

Občas Aloise Nebela přepadne mlha, ve které se mu zjevují výjevy z pohnuté historie (nejen) Sudet.  Například jednou, když slouží noční, mu na nástupiště přijede německý lazareťák z druhé světové války.

Alois Nebel

Takové věci se přece mohou stát.

Oni pili tu vodu ne po litrech, ale po hektolitrech, jako by chtěli vypít všechnu vodu z hor, jako by nebyl podzim, ale léto v rozpuku, kdy se chodí na fotbal a pivo, a oni nebyli ve válce, ale na koupališti ve Vidnavě, jak tam stíny lip kreslí na zemi malé kříže. Lidé věřili, že tam jsou zakopané poklady, ale když někdo kopnul do země, vyhrabal tak akorát čtyřicet roků staré suché německé kosti. Tak moc ty Němci pili, jako by chtěli vypít všechno i za tyhle kosti, co je válka smetla pod zem.

Brzy jsem se docela uklidnil. Takové věci se přece mohou stát.

Nebelovy mlhy se provalí před nadřízenými, a tak se dostane do místní psychiatrické léčebny. Tam se potká s Němým, záhadným mužem, který se před časem objevil v kraji. Kdo to je? Odkud přišel a co - nebo koho - tu hledá?

Alois Nebel

Němý se v léčebně podrobuje elektrošokové terapii.

Obě hlavní dějové linky, tedy osudy Aloise Nebela a tajemného Němého, spojuje téma historie, která zanechává otisky v lidech i místech.  Nebel v mlze vídá oživlé obrazy z minulosti (jedna z nejsilnějších scén se nachází v prostředním díle, kdy Nebel stojí nahoře na ochozu Fantovy kavárny a před očima se mu střídají výjevy ze zásadních okamžiků moderních českých dějin - dějin, které prošly také Hlavním nádražím v Praze). A Němý přichází do Bílého Potoka štván událostmi, které se odehrály před několika desítkami let, ale ani za tak dlouhou dobu nedokázaly přebolet.

Pozoruhodné postavy jsou také otec a syn Wachkové - zejména otec, mimořádně odporný člověk, převlékač kabátů, který se v každé době umí mít dobře. Přestože se objevuje až ve třetím díle a má poměrně malý prostor, je pro mně po Aloisu Nebelovi druhou nejvýraznější postavou. Naopak Nebelova láska Květa, která má prostoru mnohem více, mi přišla nevýrazná a nepříliš zajímavá.

Kresbu Jaromíra 99 (občanským jménem Jaromír Švejdík) můžete díky ukázkám posoudit sami. Já ji považuji za velmi zdařilou a skvěle korespondující s příběhem.

Díky komiksu se jsem se také dozvěděla o některých událostech, o kterých jsem do té doby netušila - např. o nejtragičtější železniční nehodě u nás u Stéblové (kupodivu o ní nikdy neslyšel ani můj otec, ročník 1950) nebo o historii městečka Zlaté Hory (původně Cukmantl). Naopak Urschula Schmeterová je zřejmě fiktivní postava, ale pravděpodobně bude založená na některé ze skutečných obětí čarodějnických procesů na Jesenicku.

Nakonec všem lidem na usmířenou postavili na kopci nad městem kostel, aby viděli, co je důležité. Lidé si odpustili. Ale já myslím, že odpustit někomu není jako přehodit výhybku nebo postavit na volno. To by bylo moc jednoduché.

Nyní několik poznámek ke slabším stránkám komiksu.

V příběhu se objevuje několik dějových linek, které nejsou dostatečně objasněny. Například zločiny, které Němý spáchal v Polsku - není mi jasný motiv. Nebo bizarní dvojice psychiatrů - dvojčat. Dále se tu vyskytuje několik chyb a nelogičností - především to, že Němý odjel z Krakova v zimě, ale do Zlatých Hor dorazil v létě. Co dělal celých půl roku? Také by mě zajímalo, jak je na tom Květa se zrakem - když přijede do  Bílého Potoka, má dioptrické brýle, ale při bloudění lesem už ne. A jak se vlastně jmenoval Nebelův otec? Podle prvního dílu Vincenc (po doktoru Priessnitzovi), podle třetího dílu Hugo.

Dalo by se vytknout i to, proč se tak významná postava, jako je Wachek starší, objevuje až ve třetím dílu. Působí to dojmem, že o něm autoři v době psaní prvního dílu sami nevěděli.

Dramatický porod v opuštěné chatě, zatímco venku zuří bouře století, je celkem kýč.

Velmi slabý mi přijde závěr - nemyslím odhalení, proč Němý přijel do Bílého Potoka (to je naopak jeden z nejsilnějších momentů celého komiksu), ale cca 25 posledních stran - jako by to autoři už chtěli rychle dokončit a mít to konečně z krku. Nezaimponoval mi ani pokus o metafikci.

Přes všechny tyto výtky pro mě pozitiva rozhodně převažují. Jsem si jistá, že se  k panu A. N. budu vracet.

   Bílý Potok (Alois Nebel #1)

   Jaroslav Rudiš (Text)

   Jaromír 99 (Kresba)

   Labyrint 2003

   96 stran

   ISBN: 80-85935-42-2


   Hlavní nádraží (Alois Nebel #2)

   Jaroslav Rudiš (Text)

   Jaromír 99 (Kresba)

   Labyrint 2004

   128 stran

   ISBN: 80-85935-51-1

   Zlaté Hory (Alois Nebel #3)

   Jaroslav Rudiš (Text)

   Jaromír 99 (Kresba)

   Labyrint 2005

   120 stran

   ISBN: 80-85935-67-8

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jaroslav Rudiš & Jaromír 99: Alois Nebel jarmik 22. 05. 2015 - 10:10
RE(2x): Jaroslav Rudiš & Jaromír 99: Alois Nebel pertinacia 05. 06. 2015 - 23:05